Její fotografie fascinují, děsí, ale také přitahují jako magnet. Mnoho lidí by rádo vědělo, co se honí v hlavě této surrealistické dívence. Její nesourodá slova a plaché oči však nedávají mnoho odpovědí. Na každého v její přítomnosti ale dýchne pocit, že je ve společnosti s někým výjimečným, možná bláznivým, ale určitě geniálním. Vedle Elizabeth Haust se cítíte jako vedle velikána, o kterém se jednou budou učit vaše děti a vy jim budete moci říct – já ji znal.
Elizabeth Haust je dítětem nové generace fotografů. Nestojí o členství v klubech a uspořádaných asociacích. Nevidí hranice mezi státy, nebojí se zavolat do Londýna nebo žít v Berlíně. Není trpělivá a vzorná, vybočuje vším, co dělá. Její tvorba je nestálá a nepřehledná, dělá si co chce - kreslí, fotí, točí videa. Nechodí na kurzy jak prodávat fotografie fotobankám nebo jak zlepšit svou prezentaci na internetu. Její řeč těla také odporuje všem knižním zásadám. Podle mnoha moudrých lidí, by měla být zatracena a propadnuta do bažin neúspěchu a zapomnění. Je tomu však právě naopak.
Elizabeth je zástupcem nové umělecké generace, pro které jsou domovem Berlín, Praha, Moskva, Londýn. Nezdržuje se zavděčováním a vysvětlováním lidem, kteří nechápou a lpí na starých pořádcích. Nedělá to z vypočítavosti nebo drzosti, nestaví se do opozice, nechce šokovat. Snad ani opravdu nevnímá pobouřené hlasy kritiků. Hledá zcela prostě, jak ona sama říká: "skutečné lidi, umělce, co mluví - takoví lidé, kteří jsou oživeni žízní a vrací touhu žít. Takoví, kteří mohou vždy ovlivnit něco ve vaší duši.". Tvoří, protože nemůže jinak. Tápe a hledá, nerozumí sama sobě. Touží po setkání s filmařem Švankmajerem, aby se ho mohla zeptat - „co dělat dál?“. Při nedávném setkání s Janem Saudkem u něj v ateliéru tančila se zavřenýma očima na hudbu Rachmaninova. Poté vyprávěla o tom, jak vnímala vzduch naplněný vůní starého dřeva, kávy a balsamika. Netřeba asi říkat, že tato temná dívka si Jana Saudka zcela podmanila.
Přes veškerou démoničnost a genialitu Elizabeth Haust se člověk neubrání mateřskému pocitu, že tuto bytost z jiné planety a dimenze času musí ochránit. Ochránit proti nudným a slušným řádům této společnosti. Ochránit proti osnovám školních řádů, úřednicím sociálního pojištění a galeristům, kteří nikdy nevykročili z okresu. Lidem jako Elizabeth Haust se říká autentický, svébytný nebo inspirativní. Žádné z těchto slov však nedokáže vystihnout, jak marně se vedle ní cítíte. Ať už vidí cokoli, vidí dál.